Domácí čtení: 19.května 2010
JIŘÍ Z PODĚBRAD A Z KUNŠTÁTU
Velmi dobrý český panovník, který byl potomkem bohaté husitské šlechty a po celý svůj život byl protektorem feudálního křídla husitského hnutí.
Narodil se dne 23.dubna roku 1420 v Poděbradech a zemřel 22. března 1471 v hlavním městě Praha. O jeho mládí nemáme moc spolehlivých zpráv. Rodinné statky převzal teprve roku 1437 jako sedmnáctiletý mladý muž. V politice začal vystupovat po smrti krále Zikmunda Lucemburského ( bratra Václava IV.) jako spojenec pana Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Ten byl celou řadu let jeho nerozlučným druhem a starším ochráncem. Pomohl mu jako dvacetiletému muži, ke zvolení hejtmanem boleslavského kraje.
Od této doby se Jiří často podílel na politickém životě země. Na sjezdu v Kutné Hoře ( roku 1444) byl zvolený náčelníkem tzv. Jednoty a vrchním hejtmanem spojených krajů kouřimského, čáslavského, chrudimského a hradeckého.
Od roku 1445 byl jedním z nejvlivnějších českých politiků. Roku 1448 ovládl se svými přívrženci hlavní město Prahu a zajal své odpůrce, především Menharta z Hradce, a pražské spojence Oldřicha z Rožmberka.
Tato akce vedla později k občanské válce, ve které Jiří zvítězil (příměří bylo 11.června 1450) a vtrhl pak do Saska, které vyplenil.
Roku 1452 byl českým sněmem zvolen Jiří z Poděbrad zemským správcem. Jeho práva však odmítl uznat Oldřich z Rožmberka, který se spojil s rakouskými stavy .
Jiří proti němu vyrazil, dobyl město Tábor, Hlubokou i České Budějovice a uzavřel pak výhodný mír. Po dlouhých a obtížných jednáních konečně přijel mladý král Ladislav roku 1453 do Prahy a jmenoval Jiřího nejvyšším hofmistrem.
Domácí čtení: 20.května 2010
Jejich vztah nebyl nejlepší, Ladislav musel být donucovaný, aby vůbec pobýval v Čechách. Po svém návratu z Vídně roku 1457 však brzy zemřel, asi na nemoc, kterou nazýváme mor.
Z mnoha kandidátů trůnu zvolil sněm 2. března 1458 králem Jiřího z Poděbrad. Papež s jeho volbou souhlasil jen díky tajné smlouvě, ve které Jiřík sliboval rovnoprávnost obou náboženství (katolictví i podobojí) a vykořenění kacířství.
Obě smluvní strany si však tuto úmluvu vykládaly po svém, a když roku 1462 zrušil papež Pius II. platnost kompaktát, tak dohody s husitskými Čechami (roku 1466 dokonce prohlásil Jiřího za sesazeného), odpověděl Poděbrad širokou a v dějinách první mezinárodní mírovou akcí, usilující o sdružení evropských panovníků bez vlivu papeže k zajištění míru a ke společné obraně proti Turkům.
Ve válce, která mu byla vnucena, porazil roku 1469 protičeskou koalici, vedenou Matyášem Korvínem a podporovaným českou katolickou šlechtou, a Matyáše zajal.
Ten však nesplnil podmínky příměří a pokračoval ve válce a ta vyčerpávala obě strany.
Za příprav mírového jednání král Jiřík zemřel. Jako zkušený diplomat věděl, že se mu nepodaří založit dynastii, a proto místo vlastním synům nabídl před svou smrtí českou korunu polskému králi Vladislavovi.
V povědomí národa je „husitským králem" vzhledem ke svému utrakvistickému vyznání a posledním panovníkem českého původu.
Jeho snahy o posílení českého království později zmařily vnitřní opozicí i zahraniční odpůrci.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
