Svatý Jiří a drak
Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu; do našich končin přinesen Křižáky a lichotně převyprávěn romantickou dobou (Loomis; Whatley). Nejranější známá podoba tohoto námětu pochází z počátku jedenáctého století z Kapadokie (Whately) (v ikonografii pravoslavné církve je Jiří zobrazován jako voják až od 17. století); nejranější známý přeživší epický příběh je Georgiánský text (Whatley).
V plně rozvinuté Západní (katolické?) verzi, si drak udělá hnízdo u pramene, který zásobuje město Cyrene v Lybii, nebo město Lýdii (Lyddu; záleží na zdroji). Obyvatelé musí každý den na chvíli vypudit draka z hnízda kvůli vodě. Aby tak mohli učinit, nabízejí drakovi lidskou oběť, která je určena losem. Avšak jednou padne los na princeznu. Král bezvýsledně prosí o její život, ale princezna je předložena drakovi. Najednou se objeví sv. Jiří, který na svých cestách zrovna jede kolem, postaví se drakovi, zabije ho a zachrání princeznu. Vděční občané se vzdají pohanství a přejdou ke křesťanství.
Podobnost s Perseem a Andromedou je nevyhnutelná. V alegorii ztělesňuje drak pohanské kulty. Příběh o sv. Jiří a drakovi časově předcházejí křesťanství. Příkladem mohou být např. Sabazios, nebeský otec, který byl obvykle zobrazován na zádech koně, nebo Diovo vítězství nad stohlavým titánem Týfónem a další podobnosti s Germánskými a Védskými tradicemi. Tyto podobnosti přivedly mnoho historiků k přesvědčení, že Jiří i příběh jsou křesťanskou verzí starších indoevropských náboženství. Ve středověkých romancích je kopí, kterým Jiří zabil draka, nazýváno Ascalon podle města Ashkelon v Palestině (dnešní Izrael).
Ve Švédsku zachráněná princezna reprezentuje Švédské království a drak reprezentuje napadající armádu. Ve Stockholmu se nachází několik soch sv. Jiří bojujícím s drakem, nejstarší je na Starém městě v Storkyrkanu („Velký kostel“).
