O ČARODĚJNICI VE FRANTIŠKOVĚ ULICI
V jednom domě na předměstí ve Františkově ulici před jejím vyhořením bydlela čarodějnice.
Jedna nemocná žena v noci nemohla spát. I dívala se mezi 12 – 1 hodinou oknem a viděla na zahradě rej čarodějnic. Potom čarodějnice vytrhávaly pěknou trávu ze zahrady a házely ji do jiné, kde tak pěkná nerostla. Ráno vypravovala sousedstvu, co v noci viděla. Šli se podívat do zahrady a opravdu pěkná tráva byla vyrvána a po cestě k jiné zahradě potrousena. To bylo tu noc na Dušičky po Všech svatých.
Lidé si řekli: Počkejme! Napřesrok na Dušičky, si dáme pozor! Jednomu hospodáři dojila kráva krvavé mléko. Svedli to na čarodějnici.
Přešel rok. Ve svatební noci duchů viděli tu čarodějnici. Byla to právě ona stará žena z Františkovy ulice, o které se říkávalo, že čaruje. Od té doby v té ulici dávali přede dvéře uhlí s dřívím, aby jim nemohla škodit.
O KÁČI ČARODĚJNICI
V Janské ulici bydlila nějaká Tomšová. Všeobecně se jí říkávalo Káča čarodějná, ale nic určitého se o ní nevědělo, čaruje-li čili nic. O tom se chtěli jednou přesvědčit hoši, jest-li opravdu čarodějnicí či není. Věděli, že chodívá večer ke své provdané dceři na besedu, která bydlela nedaleko v domku. Vyčíhali ji, předběhli ji a na práh dceřina domku položili přes sebe křížem dvě košťata. Skryti pozorovali, co bude dělat.
Káča se zastavila, dívala se na košťata a po krátkém otálení obešla dům, že půjde k dceři zadem. Ale hoši byli rychlejší, než ona. Předběhli ji druhou stranou a položili také u zadních dveří košťata křížem krážem přes sebe. Opět zůstala koukat na košťata.
Vrátila se opět ke hlavním dveřím, ale hoši zatím košťata už přenesli. A tak se to několikráte za sebou opakovalo.
Konečně dcera, již chvíli naslouchavši dupotu a tlumenému smíchu, vyběhla, hochy lajíc zahnala a košťata sebrala. Potom teprve matka vešla do domku.
Hoši zvěděli, co chtěli, neboť přes křížem položená košťata žádná čarodějnice nemůže přejít.
O JEDNODUCHÉM A NEOMYLNÉM PROSTŘEDKU PROTI ČAROVÁNÍ
Jeden sedlák v Třešňovci měl krávy jako lejty, ale ani kapky mléka mu nedaly. To jiným není, než čarami, myslil si, a všechno bedlivě pozoroval, aby tomu přišel na kloub.
Jednou k němu přišla žena, jejíž chování zdálo se mu moc podezřelé. Beze všech okolků popadl hůl a co jí jich namlel, to jí jich namlel. A pomohlo to! Krávy dojily, že bylo mléka jako vody a čarodějnice se tam už ani nenavízla.
Ukázky z knihy NA BESEDĚ (báchorky, báje, pověsti aj. vypravování lidu z okresu Lanškrounského…) vydáno v Ústí n.Orl. r. 1928
