|
O
|
Ota volá pod oknem,
pojďte, děti,
pojďte ven!
|
Ouško, ouško, ucho
pojď sem neposlucho!
Vlásky, vlásky, vlas,
nemáš na ně čas.
Čelo, čelo, čílko,
šup tam, násobilko!
|
Ouha, ouha,
cesta dlouhá,
tu je potok,
tady strouha.
|
Oči, oči, očka,
nejlíp vidí kočka.
Nosík, nosík, nos,
na mrazu je bos.
Pusa, zoubky, zub,
všechno jsi mi slup.
|
Okolo stolečku,
okolo stolu
kočka a kocourek
honí se spolu.
Ona ho volala,
že na něj počká,
potom mu utekla,
falešná kočka,
|
|
|
P
|
Padá lupen po lupenu,
Pepa stojí pod lípou:
"Pojďte, děti,
pojďte chytat,
penízky se posypou."
|
Péťa píše do písanky
písmenka jak pány.
Píše slova, píše věty
a má velké plány.
|
Pepa seká do špalíku,
naštípá z něj polínka.
Nanosí je do kuchyně,
Topí s nimi maminka.
|
Peru, peru šátky
na ty velké svátky.
Peru, peru, košile
na ty boží neděle.
|
|
Q
|
|
R
|
V Praze mají hračky,
auta, ryby, ráčky.
Koupím krásnou berušku
pro tu naši Věrušku.
|
Petrův parník brázdí strouhu,
plije rychle proti proudu.
Pak se prudce obrátí,
po proudu es navrátí.
|
Krocan s krůtou na dvorku
mají trochu brambůrků,
po bramborech hrstku zrní -
krocan u ní bude první.
|
Ze vrat jedou traktory
vyorávat brambory.
Bude brambor hromada,
vždyť je dobrá úroda.
|
Franta branku brání,
od gólů ji chrání.
Merunu rád chytí,
neprojde mu sítí.
|
Jirka, Věrka, Marta -
to je dobrá parta.
Na dvorku si rádi hrají,
v písku krásné hrady mají.
|
Vráťa na kytaru drnká,
Franta troubí, také brnká.
Trubku kupil od Mirka,
Hraje jako náš Jirka.
Troubí, troubí, vytrubuje,
trubku pěkně opatruje.
|
Jirka dostal morčátko,
Kulaté jak prasátko.
Morče chrupe mrkev, kůrky,
zrní, trávu i brambůrky.
Pak po dobré potravě,
spinká ráno na trávě.
|
Krouží, krouží havrani
nad lesem a nad strání.
Krouží, krouží vrány
nad poli a lány.
|
Povídala pračka:
"Prát je pro mne hračka.
Elektrický motor mám,
motor vrčí, pere sám."
|
Mravence prý bolí krček,
cvrká v trávě strýček cvrček.
Cvrky, cvrky, cvrk,
zavažte mu krk.
|
Krákorala černá vrána
krákorala na havrana:
"Milý strýčku havrane,
kdy už jaro nastane?"
"Brzy, brzy, milá vráno,
jaro přijde možná ráno."
|
Rak leze z rákosí
navečer za rosy.
Rak leze z díry,
má dlouhé kníry.
|
Aligátor z Ameriky
přicestoval do Afriky.
Navštívil tam v Nilu
krále krokodýlů.
|
Večer se prochází
po trávě po hrázi.
Kroutí si vousy
klepeta brousí.
|
V polích zrána
kráká vrána na havrana.
A havran hned po ránu
kráká zase na vránu.
|
U hradu je černá brána,
sedí na ní černá vrána.
Vrána kráká, kráky, krák,
letí k hradu černý mrak.
Mrak usedá na bránu,
je to hejno havranů.
|
Havran kráká na draka,
na panáka, na raka.
Kráká na mrak,
na padák,
kráká na vlak
na barák.
|
Oral oráč na úhoru,
oral úhor do úmoru.
Oral dlouho, zoral málo,
ruchadlo se polámalo.
Teď tam traktor drkotá,
to je jiná robota.
Hroudy drtí, drny krájí,
zorá pole v širém kraji.
|
Vráno, vráno, poleť k nám,
já ti něco nachystám.
Trochu hrachu, trochu krup,
vráno, vráno, dupy, dup.
|
Mařenka s Jiřinkou
přikryjí se peřinkou.
Pod peřinkou dobře je,
peřinka je ohřeje.
|
Ráno rozhlas hlásí
zprávy o počasí.
Potom hudba vyhrává,
to je dobrá zábava.
|
Franta má hrnec,
běží jak srnec.
Do krámu za roh
kupovat tvaroh.
Kroupy a krupici,
ztratil tam čepici.
Na rohu u vrat
musel ji sebrat.
|
Krávu Straku rádi máme,
travičku ji natrháme.
Kráva trávu ráda má,
za trávu nám mléko dá.
|
Strážník stojí na stráži,
Azor na něj doráží.
Petr hrozí na Azora,
že je Azor nepozora.
|
Tramtarata,tramtarata,
rozbila se dvorní vrata.
Byla rána jako hrom,
porazila starý strom.
|
|
Ř
|
Před zimou křeček pilný je,
zásoby v noře ukryje.
Při nich zimu dobře přečká,
na jaře se slunka dočká.
|
Petřík pořád naříká,
venku ztratil tygříka.
Máma říká: "Petříku,
tygřík byl jen z hadříků.
Na dvoře je přece keř,
tam bude tvůj tygřík, věř."
|
Se dřevem se Ondřej moří,
tváře jeho při tom hoří.
Ořech dřepí vedle něho,
bouda bude přece jeho.
|
Táta dře se u dříví,
div si páteř nezkřiví.
Naříká si na dřinu,
má od dříví modřinu.
|
Dvakrát měř a jednou řež,
podaří se všechno, věř!
Když jsi dvakrát měřil,
úkol se ti zdařil.
|
Mé sestře se nevěřilo,
že se jí to podařilo
přebrodit tu říčku v lese,
teď od říčky hříbky nese.
|
Na břehu u řeky
vyrostly ořechy.
Jiřík pro ně přišel,
ale jen tři našel.
Veverky je louskají,
skořápky z nich nechají.
|
|
|
S
|
Na návsi se pasou husy,
jsou to samé velké kusy.
Na návsi je pastvy kus,
tam se pase hejno hus.
|
Standa dnes hnát musí
housata i husy.
Jdou na pastvu pod lesem,
vodu mu tam donesem.
|
Dnes je venku samý sníh,
pojedeme na saních.
Postavíme sněhuláka,
vysokého, to nás láká.
Sněhulák se musí smát,
nikdo se ho nesmí bát.
|
V celém domě maso voní,
u nás je dnes posvícení.
Standa se dá do husy,
kousek masa okusí.
Náhle mizí jeho husa,
leskne se mu jenom pusa.
|
Slávek doma svátek sleví,
vysoký dům z kostek slaví.
Kostky nosí pejsek malý,
do stavby se oba dali.
|
Autobus, autobus,
přejel ve vsi hejno hus.
přejel ve vsi hejno husí
teď to někdo platit musí.
Autobus, autobus,
bude platit sedm hus.
|
Máme maso na míse,
kdo si sedne, nají se.
Maso jíme, to se máme.
To si dneska pochutnáme.
|
Slon si dupne, hopsasa!
V lese strom se otřásá.
slon je silný, hopsa hej,
na nosík mu nesahej.
|
Spousta sněhu Slávka láká
postavit si sněhuláka.
když sněhulák stojí,
Slávek se ho bojí.
|
Prosím, prosím, nesu boty,
spravte mi je do soboty.
Sedm stehů sem a tam,
ve svátek je nosívám.
|
Sedlák, sedlák,sedlák,
ještě jednou sedlák.
Sedlák, sedlák, sedlák,
je velký pán.
|
Ten náš Standa,
to je kos.
Ztratil boty,
chodí bos.
|
Sova houká po lese:
"Bojte se mě, bojte se."
My se sovy nebojíme,
protože my v noci spíme.
|
Pekař nosí housky v městě,
kominík mu stojí v cestě.
Jdi mi z cesty kominíku,
zabílím tě na nosíku.
Jdi mi z cesty pekaři,
začerním tě na tváři.
|
|
Š
|
Po pěšině k lesíčku,
nese lišák mošničku.
čeká liška s liščaty,
co dostanou od táty.
Volá lišák na lišku,
aby vyšly z pelíšku.
Že jim našel v houštině
kus žlutého koblížku.
|
Spadla šiška na Františka.
Počkej, šiško,šišatá,
budu péci dobré věci,
buchty jako ze zlata.
Šup do pytle, šiško,
už mám prázdné bříško.
|
Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky.
A krejcárek na tabáček,
bude z tebe hajdaláček.
|
Šiju, šiju, košilku,
ušiju ji za chvilku.
Pak ušiju kabátek,
naší Dáše na svátek.
|
Míša volá na Matouše:
"Vaše štěně všechno kouše.
Kouše moji galoši,
tašku, šaty, plášť."
Máša volá:"Matouši,
pěkné štěně máš!"
|
Všechny myši
v šedé chýši
mají šaty šedé.
Všechny myši
v šedé chýši
šedý myšák vede.
|
Váša kluše k k Dáši.
Dáša míchá kaši.
Dáš mi kaši, Dášo?
Ještě nevím, Vášo.
|
Šátek visí na věšáku
vedle něho šála.
Není naše, není vaše,
kde se tady vzala?
|
Kam jdeš, Vašku?
Do školy.
Co neseš? Úkoly.
Hrušky nemáš, Vašku?
Mám jich plnou tašku.
|
|
|
T
|
Tonda tahá boty.
Táto, tahej taky!
Tondo, co to taháš?
To jsou táto, tanky.
|
Tulipán a tulipaní,
celý den se k sobě klaní,
až se diví okolí:
Že je záda nebolí?
|
Teto, teto,
copak je to?
To jsou nitky,
to jsou kvítky,
to jsou látky,
na kabátky.
|
|
|
Ť
|
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky.
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
|
Típ, típ, típ,
vrabec vrabce štíp.
Poprali se na keříčku,
vytrhli si po peříčku.
Típ, típ, típ,
vrabec vrabce štíp.
|
Malé kotě
sedí v botě
tiše souká klubko nití,
zapletlo se, už je v síti.
|
Otík volá Toníka:
"Toníku, mám koníka!"
"Jakého, Otíku?"
"Pěkného, Toníku!"
|
|
U
|
Utíkej, Káčo, utíkej,
honí tě kocour divokej.
Káča utíká, co může,
kocour ji chytit nemůže.
|
Ukaž, ukaž, Pepíku,
co to neseš v košíku.
"Já jdu domů z nákupu,
dám ten nákup na kupu.
Takhle chodím do krámu,
nakupovat pro mámu."
|
Uletěla zlatá moucha
pavoukovi ze sítě.
Muško, leť od pavučiny
velký pavouk honí tě!
|
Umývadlo doma máme,
ruce si v něm umýváme.
Ke snídani, k obědu,
to já pěkně dovedu.
|
|
V
|
Vlk sedí v rokli,
uši mu zmokly.
Vyleze na kopeček,
aby mu uschly.
|
Vašku, Vašku,
máš na zádech tašku.
A v té tašce myš,
málo toho víš.
|
Běží Véna k vodovodu,
do vany si nosí vodu.
Po chvíli už leze z vany,
už je Véna vykoupaný.
|
Véno, Véno, podej vanu,
vykoupáme malou pannu.
Tu je voda, tu je vana,
už je panna vykoupaná.
|
|
X
|
|
Y
|
|
Z
|
Zazpíváme zvesela
hezky od začátku,
máme zlaté mazance,
vajec na ošatku.
|
Zazpíváme zvesela,
ale už jen krátce,
dojedli jsme mazance
a je po pomlázce.
|
Za lesem je zámek,
na něm zlatá báň,
v zámku zlatovláska,
hlídá ji zlá saň.
|
Honza zlou saň zabil,
princeznu si vzal.
A tak se stal z Honzy
v zlatém zámku král.
|
Muzikanti u muziky:
bzum a bzum a bzum,
na pozoun tam vyhrávají,
že zbourají dům.
|
Vít má zelí na voze,
nám ho veze i koze.
Zelí veze domů Vít,
zelňačku z něj budem mít.
|
Honzík si vzal kozu,
uvázal ji k vozu,
uvázal ji motouzem.
Zůstaň, kozo za vozem.
Uvázali kozu
na zahradě k bezu.
Honza za ní leze,
já tam nepolezu.
|
Honza vozí po chodníku
malou Zuzku ve vozíku.
Honza letí jako blázen,
Zuzka padá z vozu na zem.
Ze země se Zuzka zvedne,
k vozíku jde, znovu sedne.
Pak zavolá: "Honzíku,
zvolna jeď, můj koníku!"
|
Zvony zvoní naší práci,
letí Prahou jako ptáci.
Letí do světa,
zvoní celá Loreta.
|
Vyleze zajíc ze zelí,
zavolej na něj Zdenku!
Zavolal Zdeněk zajíce,
zajíc je ze zelí venku.
|
Za svítání zvesela
spustí ptačí kapela.
Vstávej, spáči, poběž ven,
máme první jarní den.
|
|
Muzikanti u muziky
bzum a bzum a bzum.
Na pozoun tak vyhrávají,
že zbourají dům.
|
|
|
Ž
|
Už to žito naložili,
do skladu je sváží,
už se žluté koblížky
na dožínky smaží.
|
Žene ježek užovku
po pěšině k potoku.
Běží za ní, co jen může,
než mu žbluňkne do kaluže.
Vzal si boty kožené,
že ji lépe dožene.
|
Žbluňk, žbluňk, zpívá Vltava.
Žbluňk, žbluňk, to se jí líbí.
Tím slovem racky uspává
a raky a ryby.
|
Žába leží v kaluži,
pláče ze žalu,
že má žabák v žaludku
její žížalu.
|
Žába skáče, klouže v blátě,
bláto má až na kabátě.
Potom skočí do kaluže,
umyje si bláto z kůže.
|
Ježek, ježek, ježek,
měl pět koloběžek.
Každý škemral:"Ježku,
půjč mi koloběžku."
|
Už je léto, už jsou žně,
na pole pojedeme!
Až to žito požneme,
snopy navážeme.
|
Žně začaly, slunce pálí,
kombajny jsou na poli,
všechno žito pokosily,
vymlátily obilí.
|
Ježek, ježek, ježatý,
honem běží do chaty.
Volá paní ježatá,
jen ať ježek nechvátá.
|
Moje štíhlé nožičky,
přeskakují loužičky.
Běží, chodí, loudají se,
poskakují, toulají se.
|
Žába leží v kaluži,
má veliký žal.
Měla velkou žížalu,
tu ji žabák vzal.
|
|
